Francouzký jablečný koláč

Sobota je u nás pečící den (a taky uklízecí, ale to k popularitě sobotního dne rozhodně nepřispívá). Když není nic napečeno, není to ono.

Tentokrát jsem měla chuť upéct něco lehkého, hezkého na pohled, něco, co jsem ještě nezkoušela. Ze seznamu „Co upéct“ jsem vybrala francouzský jablečný koláč nebo-li „tarte aux pommes“. Francouzsky bohužel neumím, výslovnost jsem si radši našla na googlu.  V Paříži jsem taky nebyla, přesto jsem se už viděla, jak sedím u stolečku v jedné z pařížských kaváren, perfektní francouzštinou si objednám kousek tohoto koláče a kávu a budu u toho vypadat neuvěřitelně šarmantně. (A dám si jeden kousek a ten mi bude bohatě stačit. Pravou dámu jeden kousek uspokojí a neběží si hned pro další. Aspoň tedy v mých představách). Se stylovými slunečními brýlemi ve vlasech, červenou rtěnkou, jinak jen jemně nalíčená a naprosto okouzlující (Jak už to ty Francouzky umějí. Je to klišé, ale něco na tom prostě je.) No, možná někdy...

To, že se jedná o takovou klasiku, donutilo mě, chronického nedodržovače postupů a improvizátora, recept opravdu následovat, bez nějakých úprav.

Koláče do menší kulaté formy se u nás normálně moc nepečou, pro nás je to málo. Naše domácnost čítající tři ženy dokáže spořádat dva velké plechy kynuté buchty s ovocem jako nic. Mamka má navíc na pečení víc praktický pohled – aby bylo něco na snídani v neděli. Z malého koláče nezbyde nic. Ne u nás.

Přesto si tento rozmar občas se ségrou dopřejeme, kulaté koláče jsou hezké na pohled. U tohoto koláče mi podle původního receptu (prý na větší koláčovou formu) zbylo neplánovaně těsto ještě na další, stejně velký koláč i na mřížku navrch. Do toho už jsem použila improvizovanou náplň z pudinku, tvarohu a borůvek. A dva koláče už splňovaly i praktický účel – bylo i v neděli na snídani.

Do receptu níže jsem množství upravila – tak aby bylo jen na jednu formu. Jablíček jsem použila tak 15 (byly opravdu malé, větších by určitě stačilo 10).Cukr jsem použila domácí vanilkový (= nádoba s cukrem, do které je vložený vanilkový lusk. Velké umění.)

Těsto:

170 g hladké mouky

45 g moučkového cukru

70 g másla

1 vejce

Náplň:

10 – 15 jablek

20 g másla

Citrón

Vanilkový cukr

Meruňková marmeláda

Z mouky a másla si prsty udělej drobenku (jde o to, aby se máslo úplně nespojilo, aby těsto bylo opravdu křehké).  Pak přidej cukr a prošlehané vejce. Rychle uhněť těsto, zabal do fólie a nechej odpočívat v lednici.
 Tentokrát jsem si vzpomněla včas, udělat těsto dřív, aby mělo čas spočnout v chládku. Většinou mě to, že se těsto musí nechat odležet, rozčiluje, protože nejsem tolik organizovaná, abych si vzpomněla udělat ho dřív. Občas je ten moment, kdy se mi opravdu chce péct a všechno to piplání si užívám, hodně prchavý. Takové 2 hodiny na odležení těsta, které jsem předtím nevzala v úvahu a ten proces pečení je pak najednou za trest.

Z jablek si odstraň jadřince, pak rozkroj napůl a nakrájej na měsíčky. Důkladně je pokapej štávou z citrónu, aby nezhnědly. (A taky jim citrón dodá takový příjemný chuťový šmrnc.) 
Nevzhledné kousky můžeš s trochou vody a vanilkovým cukrem, máslem a kůrou z citrónu povařit. Až budou jablka měkké, rozmixovuj je do hladkého pyré dej vychladit.

Zapni jsem troubu, na 10 minut ji nechej předehřát (na 180 C). Odleželé těsto rozválej, vlož do formy a propíchej vidličkou. Navrch ještě můžeš položit pečící papír a fazole. Aby se těsto moc nenafouklo a zůstalo pěkně rovnoměrně tenké. Takto dej korpus předpéct, zhruba na 10-15 minut, poté z trouby vytáhni, papír i fazolemi dej pryč, na korpus nalij pyré a nahoru vylož jablka. Z okrajů postupně do středu, aby se každá řada navzájem trochu překrývala. Dej opět péct, tentokrát na nižší teplotu, dokud jablka mírně nezezlátnou. Nařeď si 4 lžičky marmelády vodou a kolč s ním potři.

Může se servírovat se zakysanou smetanou, ale dobrý je i samotný. Moc. V jednoduchosti je krása. 
A to byla moudrost na konec, dobrou chuť!

Oli